Září a deskové hry

V sobotu, po prázdninách, jsme se opět sešli u společného hraní deskových her. Očekával jsem velkolepou akci a opravdu se tak stalo. V tomto článku bych se také rád vrátil k událostem, které předcházely této akci a v čase se vrátíme až do poloviny srpna.

Někdo asi tuší, že načnu téma Deskoherním speciálem, kterého se účastnili hráči takzvaných wargame her z nedalekého okolí. Už jednou tu podobná akce byla, spojená s výstavou modelů ze hry Warhammer 40000. Tentokrát se jen hrálo, i tak bylo na co koukat. Naše pozvání přijali hráči z nedalekého Havlíčkova Brodu.

Upřímně jsem nepočítal s příliš velkou návštěvností ze strany náhodných návštěvníků, protože v Třešti se ten den odehrávala na vlakovém nádraží akce Parní léto. Tak říkajíc, pro jistotu jsme vzali i pár klasických deskovek. V odpoledních hodinách si někteří návštěvníci přeci jen našli cestu a my si spolu s nimi pár her rádi zahráli. Pro nás to byla doslova relaxace před tím, než jsme se vrátili k tahání svými armádami po stole.

Celkem se nám podařilo postavit dva herní stoly plné terénů a různých překážek, sešly se čtyři rozdílné armády a ačkoliv jsme hry pojali velice přátelsky, průběh jednotlivých partií byl velice vypjatý a napínavý až do konce. Hrálo se pochopitelně do večera a všem účastníkům se akce líbila, takže uvažujeme o tom, že podobnou akci opět naplánujeme, snad po novém roce.

Ještě než se dostaneme k sobotě 8. září, musím zmínit pomoc klubu deskovek městu Třeš'ť s pořádáním Pohádkového lesa, kdy členové klubu obsadili jedno ze stanovišť na trase pro starší děti. Pro ně jsme tentokrát měli vytvořenou vlastní zvětšeninu hry Koncept. Já sám jsem se této akce nemohl z pracovních důvodů účastnit a tak mám veškeré informace zprostředkované, ale pocitově myslím, že se nám to povedlo. Děti tato hra s indiciemi bavila.

Koncept je velice jednoduchou rodinnou hrou, kdy jeden z hráčů pomocí žetonů označí na herním plánu pole s nápovědou. Pomocí těchto nápověd musí ostatní hráči přijít na to, na co vypravěč myslel nebo měl v zadání. Vtip je v tom, že vypravěč nemůže ostatním hráčům verbálně ani jakkoliv jinak napovídat. Body jsou následně přiděleny týmu / hráči, který uhodne co bylo předmětem zadání.

Do třetice opět sobota, tentokrát se dostáváme do té předchozí. Kulturní dům jsme otevřeli tradičně v 10 hodin a začali rozkládat hry, na kterých jsme se týden dopředu s členy klubu domlouvali a ke všem se přistupovalo s velkým nadšením. Pochopitelně se sešlo hodně her, které jsme ani nestačili vyndat z krabic a rozložit.

Celou akci ještě doprovázel turnaj ve hře Warhammer Underworld Shadespire. Turnaje se nakonec účastnili tři hráči. Bohužel nám dva, na poslední chvíli, odřekli svou účast a tak bylo o prvních třech místech rozhodnuto. Otázkou bylo, kdo získá jakou pozici a spolu s tím spojené výhry. Turnaje se účastnily hned tři rozdílné rasy, Stormcast Eternals, Orkové a khornovi bojovníci Chaosu.

Turnaje jsem se sám účastnil a hry svých soupeřů sledoval, ačkoliv ne tak bedlivě jak jsem měl. Ve všech bylo každé kolo opravdu napnuté!
Nakonec jsme si urvali, každý po jedné výhře a o pozicích tak rozhodovaly body slávy, získané během všech odehraných her v turnaji.

Výsledky turnaje:
1. Vlasta ( Magoreho válečná banda ) 22 bodů slávy
2. Youda ( Stormcast Eternals ) 19 bodů slávy
3. Ondra ( Orkové ) 14 bodů slávy

Co za hry se ještě hrálo?
Jako první nemohu nezmínit hru This War of Mine, této partie jsem se nějaký čas také účastnil. Po celou hru se zkoušelo vlastní vylepšení, které jsem si do hry před nedávnem vlastnoručně vyrobil. Na konci hry sesbíral názory a ještě to trošku vylepším.

Všem hráčům této kooperativní a hodně těžké hry gratuluji k vítězství, které spočívá v tom, že musí svými rozhodnutími a činy pomoci skupince obyvatel uvězněných v troskách domu, válkou obléhaného města, přežít a dočkat se konce války.
Věřte, že udržet až čtveřici přeživších na živu je opravdu náročné a celé hraní je doslova emocemi a zásadními rozhodnutími s dopadem na skutečnost nabité a kolikrát se dilema dotýká přímo vašeho vlastního já a přesvědčení a některá rozhodnutí se dělají opravdu těžko. Často přichází otázky typu: Mám pomoci jiným lidem nebo je nechat na holičkách, obchodovat s vojáky, kteří vám jeden den nabídnou pomoc, druhý se vám vysmějí a v horším případě, proti vám obrátí své zbraně? Hraní je zážitek a mnohdy končí neúspěchem celé herní skupiny.

Jak už to na našich akcích chodí, na stůl se dostala i řada jednodušších her, které si jednou za čas rád zahraje každý dospělák v klubu a věřte, že třeba takové Kingdomino vykouzlí nejeden úsměv na tváři.

Na stole se protočila řada her, jako příklad uvedu Takenoko, Mysterium, Caverna, Abyss, New York 1901. Dokonce se teraformoval Mars, loňské překvapení na poli deskových her.

Také jsme si zahráli strategickou a svými pravidly nenáročnou hru, Battle for Rokugan, do které jsme přes prázdniny přeložili karty, aby se hra zpřístupnila širší veřejnosti a lidem bez dobré znalosti Anglického jazyka. Řada kamarádů a hráčů se mě ptá, jaká ta hra vlastně je a musím říct, že je super!
Hře je dost často vytýkáno, že o výsledku rozhoduje poslední, páté kolo. Já takový pocit zatím nemám. Když hráč dobře nezahraje kola předcházející, pak v tom pátém se dost často může stát, že nemá ani co bodovat. Díky tomu je hráč doslova nucen, každý bojový žeton několikrát přetočit v ruce, než jej položí na herní plán. Opravdu každé kolo je důležité!

Her se hrálo pochopitelně více a ne všechny jsem, díky vlastním partiím, byl schopný zaregistrovat.

S sebou bereme vždy celou škálu her od jednoduchých, dětských po klasické, karetní a abstraktní, až po ty složitější, které se nosí více méně po domluvě a rozkládají se v pozdních hodinách. This War of Mine byla výjimkou a asi nikdo z nás nečekal úspěch. Někdy konec přichází velice rychle, hráč se nestačí ani rozkoukat.

Kolikrát se ptám sám sebe, jak moc těžké ty naše hry jsou? První hry jsou určitě těžší, ale ne pro každého a hodně záleží na zkušenostech, byť s jinými hrami. Hodně často se totiž herní mechaniky opakují nebo vzájemně propojují a tak je obtížnost her spíše subjektivní pocit. Pochopitelně také záleží kdo vás hrou provází a vysvětluje pravidla, v tomto nejsem úplně nejlepší.

Na úplný závěr večera, už ve čtyřech, jsme rozložili Nájezdníky ze severu. Tuto hru jsme dohrávali hluboko v noci a celou akci tím zakončili. Hra je to velice zábavná, nenásilná a hráče zavede do doby vikingských nájezdů. Na herním plánu se dá hodně vymyslet a kombinovat a svým soupeřům občas úmyslně zaškodit, i když všichni hráči mají relativně společný cíl.

Více fotografií z našich akcí naleznete na Facebooku klubu deskových her.