Scythe

Tentokrát se spolu vydáme do jedné z alternativních minulostí, konkrétně do období, kdy se devatenácté století chýlí ke konci a průmyslová revoluce je na vzestupu.

Deskovou hru Scythe v roce 2016 vydalo vydavtelství Stonemaier Games, designerem je dnes už známý Jamey Stegmaier, který je podepsaný pod tituly jako Na křídlech, Kyvadlo, Tapestry a další. Hru Scythe se všemi rozšířeními, která pro hru vyšla, můžeme na pultech Českých obchodů nalézt v plně lokalizované podobě díky vydavatelství Albi a je asi jednou z prvních deskových her, pro které byl lokalizovaný kompletní obsah.
V původní hře Scythe reprezentuje každý z hráčů jednu z pěti frakcí Evropy (Rusvětský svaz, Severská království, Krymský chanát, Saská říše a Polanská republika).
Hráči dobývají území, získávají nové rekruty a venkovany, sklízejí zdroje, budují budovy a aktivují monstrózní mechy.
Hra je často označována jako válečná, ale boje v této hře nejsou rozhodně tím nejpodstatnějším. Válečná mašinérie všech frakcí plní funkci zastrašovací, nicméně bojům, především ve hře více hráčů, se vyhnout zcela nelze.
Scythe byl poprvé představen na platformě Kickstarter, kdy Jamey Stegmaier v kampani vybral úctyhodných 1,8 milionů dolarů. Celou hru doprovází ilustrace polského autora Jakuba Rózalskiho, které podtrhly atmosféru poválečné, špinavé Evropy 19. století alternativní minulosti.
Zajímavostí je pak také samotný herní plán, který obsahuje hned několik takzvaných "easter egg", na kterých můžete najít například Karkulku, vetřelce, Thora a další a další. Některé naleznete snadno a u jiných se pořádně zapotíte a možná je nikdy, bez pomoci google-fu, nenajdete.

Hra hráče zavede do doby, kdy inženýři, spolu s vědci zkouší, kolik dokáží získat energie z páry, uhlí a ropy. Národy celého světa se předhání v hledání nejvýkonnějšího a nejúčinnějšího způsobu výroby energie. Každý rok někdo přišel s něčím novým, co převrátí jedno či druhé průmyslové odvětví vzhůru nohama.

Jistý vědec, jménem Nikola Tesla, který bezostyšně rozhazoval své celoživotní úspory společně s penězi mnoha investorů, v srdci Transylvánie vybudoval továrnu o velikosti města. Sotva byla monumentální Továrna dostavěna, začaly se šířit zvěsti o neuvěřitelných experimentech a naleštěných strojích nedozírné hodnoty.
O pár let později, léta Páně 1901, se k císařskému dvoru saského vládce dostavil posel, který se představil jako vyslanec Továrny. Nabídl vládci možnost stát se prvním svědkem nejnovějšího plodu Teslovy geniality, výtvoru, který navždy změní tvář Světa.
Císař dobře znal Teslovu reputaci nezodpovědného snílka, ale odvaha, s jakou vyslanec svoji nabídku přednesl, jej zaujala. Spíše ze zvědavosti, než že by vyslancovým troufalým slovům věřil, se rozhodl nabídku přijmout. O měsíc později se vyslanec vrátil společně s nepočetným doprovodem převážejícím velkou dřevěnou bednu opředenou tajemstvím.

Poslové uvolnili přední stranu bedny, vyslanec ustoupil stranou a uctivě se na císaře zahleděl. Hned na to bez jakýchkoli dalších fanfár promluvil: "Vážený císaři národa saského," pronesl vážně, "pokorně vám k prozkoumání i prověření odevzdávám prototyp automatizovaného kráčejícího stroje."

Aniž by vyslanec pohnul prstem, předek bedny spadl na zem a zevnitř vypochodoval čtyřnohý stroj, vysoký přibližně jako člověk, kráčející po hrozivě vypadajících pavoučích nohách. Císařovu mysl náhle ovládla vize nového světového řádu a příslib strojů schopných čehokoliv v něm zažehl představy téměř neomezených možností.

Později Tesla rozeslal prototypy všem představeným hlavám národů Evropy, kde zpočátku byly automaty vnímány spíše jako kuriozita a zaujaly představivost všech, kdo je viděli, stejně jako těch, kteří takové štěstí neměli.

Toto období však netrvalo dlouho a velice záhy přerostlo v nadšení a posedlost touto novou, neznámou a do značné míry nepochopenou technologií. Každý národ viděl příležitost, kterou tyto zázračné stroje představovaly.

Nikola Tesla už v Sasku prokázal, že je vědcem a vynálezcem, jemuž není ve světě rovno. Z Továrny se brzy stalo centrum, ze kterého se rodil svět budoucnosti. Automaty jsou budoucnost! Tesla je budoucnost!
Automaty dokázaly nahradit nejen řadu vybavení, ale také posloužily při celé řadě běžných činností. Pro náročnější práci, jako je například těžba dřeva nebo uhlí, byly vhodnější velké mechanizované pomocné jednotky, které však vyžadovaly operátora. Tyto jednotky ovšem bylo možné upravit k libovolným účelu.

Představitelé všech hlavních mocností vyjednali vlastní dohody s Továrnou a vyslali své zástupce, kteří měli dohlédnout na návrhy jejich vlastních automatů a mechanizovaných pomocných jednotek uzpůsobených ke konkrétním účelům tak, aby se v nich odrážela povaha daného národa. Každé průmyslové odvětví tehdy zažilo strmý nárůst produktivity. Hlavy mocností však zaujal především obranný potenciál Teslových vynálezů. Toto zaujetí se záhy zhmotnilo v podobě nových kontraktů.

Mechanizované pomocné jednotky, neboli "mechové", byly všestrannější, silnější, velkolepější a staly se ústředním pilířem obrany jednotlivých národů proti sousedům se skutečně či domněle nepřátelskými úmysly.
Poté, co Továrna odbavila první objednávky, začalo být Teslovi jasné, že stále větší poptávku nebude schopen dlouhodobě uspokojit, a tak neochotně přijal radu své dcery a zájemcům prodal oprávnění k využívání svých patentů. Zarputile však trval na tom, že jim poskytne pouze starší návrhy, které byly použity pro výrobu první generace mechů, a návrhy pokročilejších mechů a automatů si ponechá pro svou vlastní potřebu. Národní závody začaly, s pomocí těchto patentů, chrlit armády hlučných mechů a Tesla navyšoval své jmění.

Během pár let se přítomnost mechů a automatů stala samozřejmostí i na tom nejzapadlejším venkově. Zvýšená produktivita snížila cenu starších, menších mechů používaných jako pracovní nástroje, a mnoho evropských statkářů jimi plnilo své stáje, aby je využili při farmaření nebo těžbě dřeva či uhlí. Snížení cen se podařilo dosáhnout jenom díky tomu, že průmysl, ve stále větších počtech, chrlil větší a větší stroje připravené na válku.
Veřejnost si na tato nová zařízení a mohutné válečné stroje uvykla nečekaně rychle. Většina populace sice strojům nerozuměla, ale to nezabránilo, aby se nestaly běžnou součástí života. Někteří si stěžovali na jejich hlučnost, zápach nebo znečišťování půdy ropou. Jiní se dovolávali "starých způsobů" se slovy, že ne vždy znamená rychlejší a silnější zároveň také lepší.
Pro některé byly voly tažené pluhy, ruční pily či jízdní kavalérie obrazem důstojnosti, cti a nové stroje naopak představovaly temnou a ušmudlanou budoucnost plnou děsivého neznáma.

Zpátečnické hlasy však byly málokdy vyslyšeny a mocní jim naslouchali ještě méně.

Evropa dosáhla bodu zvratu. Ukonejšeni dekádou prosperity toužili vládci vyzkoušet své nové válečné stroje. Netrvalo dlouho a drobné šarvátky ve jménu národní hrdosti rozesely mezi lidi strach, který sevřel celý kontinent. Národy se otevřeně vrhly do bojů o sporná území. Jakákoliv křivda, opravdová i vymyšlená, se rychle stala záležitostí národní pýchy, bezpečnosti a prosperity. Jakákoliv příležitost vyzkoušet nové zbraně či zabrat kus půdy vyústila v zásadní operaci ve jménu národní obrany. Jen pár měsíců po atentátu na rusvětského cara stačilo, aby se kontinentu zmocnila velká válka.

První střety vypadaly úchvatně. Nikdo ale nebyl připraven na válku na průmyslové úrovni. Ve své touze vyzkoušet nové zbraně a taktiky generálové ignorovali následky svých rozhodnutí. První měsíce války byly všude vidět obrazy hrdinství a úspěchu. Mechové působili takovou zkázu, jež lidská mysl nedokázala vstřebat. Když konečně válčící strany pochopily rozměr zkázy, kterou mechové šířili, neodvážili se jich přestat užívat ve strachu ze stejně děsivých zbraní protivníků.
A tak se válka dál vlekla. Civilisté nezmohli nic. Jen přihlíželi a doufali, že se nepřipletou do cesty běsnícím molochům.

Roku 1916 přišlo léto dříve a válečná vřava se znovu stupňovala. Tentokrát však byl ve vzduchu cítit konec. Ten pocit postihl všechny, od vysoce postavených generálů až po rolníky pachtící se na zbytcích svých polí. Civilisté, vojáci i velitelé již byli válkou unavení. Hlavní hráči velké války se skrze léto roku 1916 sotva protloukali, shromažďovali zbylé síly a chystali se na rozhodující střetnutí.

A pak, jakoby v reakci na nějaký neviditelný popud, se válečná mašinérie vzedmula ve svém posledním, násilném výbuchu. Když se následně mastný kouř rozptýlil, zbyla jen zpustošená zem, do které se opatrně vraceli apatičtí a zlomení přeživší.
O pár týdnů později bylo mezi několika národy vyhlášeno formální příměří, které však deprimovaná a vyčerpaná veřejnost přijala s opatrnou úlevou.

Zdálo se, že se vládci a politici války nabažili na dlouho dopředu, a příslušníci jejich národů měli radost, že mohou znovu začít budovat své domovy. Vojevůdci však nezapomněli na to, co se během konfliktu naučili. A rozhodně neměli v plánu dovolit, aby se na smrtící stroje, jež velká válka přinesla, prášilo v armádních skladech.

Tesla od začátku tušil, že jsou jeho stroje schopny rozsévat smrt a zkázu, přesto si to nikdy doopravdy nepřipustil. Ve své horlivosti vyzkoušet své vynálezy a na jejich potenciálu, po všech těch letech výsměchů a finančních ztrátách, chtěl začít vydělávat.
V jeho mysli byla schopnost ničit přinejlepším teoretická. Kde ostatní hledali moc, on hledal hranice svých možností. Rozhodně ho samotného nikdy nenapadlo, že by si někdo troufl poslat ocelové kolosy proti bezbranným lidem. Ať už byly jeho představy jakékoli, s realitou měly pramálo společného a tak Tesla, zprvu odmítal, uvěřit zprávám o zkáze, kterou jeho vynálezy přinesly.

V prvních okamžicích války dokázali mechové zmasakrovat desítky mužů během několika málo chvil. Až civilní ztráty přiměly Teslu k činům. Armády při nasazování svých smrtících strojů projevily pramalou zdrženlivost, jak ukazovala nekončící hlášení o zničených farmách či vesničanech lapených uprostřed přestřelky. Největší vynálezce dějin se stáhl do sebe a někteří dokonce tvrdili, že se zbláznil.

Továrna ukončila veškerou svou produkci a propustila všechny dělníky. Tesla vzal svoji dceru, zapečetil brány Továrny a společně zmizeli neznámo kam.

V tomto místě začal příběh původní hry Scythe, pro kterou bylo následně vydáno několik větších či menších rozšíření.

Vůbec prvním rozšířením byla Invaze z dálek, která do hry přinesla další dvě frakce nacházejících se, jak už název napovídá, mimo Evropu. Díky skotskému Albionu a šogunátu Togawa se mohlo ke stolu posadit až sedm hráčů.

Druhým rozšířením jsou Titáni nebes. Ti do hry dostali vzducholodě a s nimi nejen nové mechaniky, ale také několik alternativních ukončení hry a zvýšilo tak variabilitu hry o několik řádů.

Posledním velkým rozšířením, zřejmě také posledním, je Vzestup Fenrise, toto rozšíření přineslo především herní kampaň, která sestává z osmi epizod. Přesná povaha této kampaně zůstává tajemstvím (většina komponentů se nachází v tajných boxech), takže vás čeká po rozbalení nejedno překvapení a každá slušná webová stránka o obsahu a příběhu v tomto rozšíření mlčí, aby nebyli hráči ochuzeni o překvapení.
Vzestup Fenrise obsahuje také jedenáct modulů, které lze zařadit do původní hry a užít si tak Scythe pokaždé trochu jinak.

Malým rozšířením je pak karetní rozšíření, Nová setkání, které přidalo nové karty setkání.